Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie karate, MSK

Historie karate obecně

Evropské kořeny v karate

Existuje bezpočet důkazů o tom, že k evropské kultuře patřila také bojová umění podobná karate. Součást starořeckého všeobecného boje, nazývaného Pankration, tvořila i tzv. Ortomachia, což je vzpřímený boj, ve kterém bylo používáno úderů a kopů známých v karate.

Původ karate

Jako karate se označuje umění bojovat pomocí úderů, kopů a seků, které bylo do Evropy přivezeno po druhé světové válce z Japonska. Většina historiků se shoduje na tom, že vlastní původ karate je však třeba hledat v Indii, kde v praliterárním díle "lotus sutra" je zmiňován boj prováděný pěstmi, přičemž se jedná o první zmínku tohoto druhu. Důsledný historik by se však mohl zahledět ještě dále, až ke staroegyptským a zvláště ke starořeckým bojovým formám jakými byly "Pale", "Pygme" a nebo "Pankration". O posledně zmíněném je známo, že tuto formu přivezli do Indie vojáci Alexandra Velikého a tento způsob boje se s velkou pravděpodobností postupně smíchával s domácími formami. Takto se přirozeně vlastní zrod karate přesouval do Evropy. Tento názor je dokonce sdílen jedním z japonských karatistických stylů, který je rozšířen po celém světě. Starořečtí bojovníci "Pankration" sloužili jako pravá předloha pro zakladatele školy "Kyokushinkai" Matsutatsu Oyamovi. Jako důkaz jsou objevovány také četné evropské středověké kresby a dokonce i knihy o boji z blízka, které dokládají, že bojová umění podobná karate mají svoji vlast také v Evropě.

Z Indie na Okinawu

V důsledku indických vlivů, kde se vyskytovaly regionálně odlišné bojové formy jako např. "Nata" a nebo "Wajramushti" se mohlo v 6. století vyvinout Čínské "Chüan fa", známé také pod názvem "Kempo". "Kempo" představovalo formu předcházející dnešnímu "Kung Fu". Název jako takový představoval souhrnné označení pro stovky různých stylových směrů. Zároveň "Kempo" ovlivnilo domácí formy boje v Koreji, Japonsku, Indočíně a také ostrov Okinawa. Rozšíření "Chüan-fa" bylo bezprostředně spojeno s rozšířením budhismu, neboť budhističtí mniši pěstovali "Chüan-fa" jako každodenní součást svých aktivit, směřujících k udržení zdraví, pro sebeobranu při nebezpečných dlouhých cestách a také jako pomoc při meditaci.

Co pochází z Okinawy

Na ostrově Okinawa byla kromě "Chüan fa" známa i bojová forma "Tode", nebo také pouze "Te", která později nesla označení "Kara-Te", což znamenalo "čínská ruka". Vývoj této formy boje byl vyvolán působením Budhismu. "Kara-Te" bylo pěstováno v tajných společenstvích a rodinných kruzích, čistě jako umění zabíjet. V roce 1915 bylo "Kara-Te" poprvé oficiálně představeno v Japonsku a to okinawským mistrem Gichinem Funakoshim a v roce 1922 bylo zavedeno na japonských univerzitách a vojenských akademiích. Ve stejném roce zveřejnil Funakoshi úplně první knihu o "Kara-Te". Tím skončilo údobí karate jako tajného bojového umění a začala jeho historie jako druhu sportu.

Japonizace

Pro podporu přijetí "Kara-Te" u Japonců, Funakoshi svoje okinawské bojové umění pojaponštil a současně i zesportovnil tím, že:

  • slovní význam pro "Kara-Te" změnil tak, že nebylo již překládáno jako čínská ruka, ale prázdná ruka.
  • výrazy z okinawštiny, které byly Japoncům neznámé, nahradil japonskými výrazy.
  • trénink doplnil pravidly zavedením výkonnostních pasů.
  • tehdy platné učební osnovy pro výcvik "Kara-Te", pod názvem "Kata" (série předepsaných bojových akcí proti imaginárnímu útočníkovi) podstatně zjednodušil.

Ve své snaze Funakoshi přizpůsobil karate japonské kultuře tak, že karate navázal na nábožensko-filosofické pozadí, kodexu Bushido japonských samurajů. To však bylo zcela protichůdné, až do doby okinawské cesty vývoje karate. V Japonsku se nový druh sportu dále vyvíjel. Od poloviny 30 let se postupně prosazovala nová forma zkoušení, tzv. sportovní boj ("kumite") a tato forma získala v roce 1957 v Japonsku všeobecnou platnost. Takto bylo karate dostatečným způsobem vyrovnáno na úroveň ostatních sportů. Ve stejné době zavedl německý spisovatel Jürgen Seydel karate v Německu.

Následné poevropštění

Karate bohužel při svém zdomácňování v Evropě nezaznamenalo zamýšlenou a chtěnou kulturní, metodickou adaptaci, srovnatelnou s japonizací. Je dost dobře možné, že japonské výrazy a archaické rituály zabránily každému pokusu o nalezení takové kontinuity. Potom bezpochyby sehrál důležitou roli velký počet vzájemně si konkurujících a tradicemi zatížených stylových směrů. Kulturní asimilace karate, která s sebou zároveň nesla i zesportovnění se prosazovala čím dál tím více, a sice jako nepředpokládaný výsledek rozšiřování sportovního boje jako hlavní formy pěstování karate. Ve sportovním boji používají protivníci, pokud chtějí mít úspěch, nutně a intuitivně přirozená, všem společná, pohybová schémata. Nepoužívají naopak taková, která by se jinak museli v různých školách stylů namáhavě a zdlouhavě učit. Tato změna v principu, která nastala v důsledku přeměny karate na bojový sport, představuje tímto základ pro postupnou spontánní restrukturalizaci karatistického tréninku. Je zdrojem pro vznik stylově neutrálního, netradičního a evropského karatistického sportu resp. sportovního karate. Děj sportovního boje probíhá podle vlastních zákonitostí, které s tím co je vyučováno v tom či onom tradičním stylovém směru, má jen velmi málo společného. Čím více získává na významu pro udržování karate jako takového sportovní boj, tím více ovlivňují požadavky tohoto boje další vývoj karate a jeho modernizaci tak, jak je to v souladu s evropskými sportovními normami.

 

Historie Moderního sportovního karate

Vývoj moderního sportovního karate jako jedné z racionálních systematických a stylově neutrálních výukových metod souvisí úzce s identitou vysokoškoláků.

Jak to začalo...

Na podzim roku 1971 přišel do Cách slovinský doktorand Rudolf Jakhel. Na jaře téhož roku se stal jugoslávským vicemistrem v absolutní kategorii a poté získal také s jugoslávským týmem 3. místo na mistrovství Evropy EKU v Paříži. Na základě toho se stal po svém příchodu do Německa poradcem technické komise sekce karate DJB a nakonec vedl mnoho kurzů na půdě svazu. Působil také více let jako hlavní bojový soudce na mnoha německých mistrovstvích v karate. V Cáchách se spojil s Prof. Dr. Friedrichem Müllerem, ředitelem tehdejšího institutu tělesné výchovy a domluvil s ním založení vysokoškolské skupiny karate na RWTH v Cáchách a vedení studentů těl. výchovy ve volitelném předmětu karate. Nejprve se trénovalo podle metody Budokai, vzniklé z přímého sloučení zkušeností sportovního boje a klasické techniky Shitoryu. Velice brzy se ale toto ukázalo, jako nedostačující. Každý semestr přicházelo totiž do skupiny také mnoho studentů, kteří se již dříve věnovali jednomu z mnoha stylů karate, a kteří chtěli podle možností pokračovat dále. Vedle toho se uvnitř skupiny rozvinula diskuse, která může být shrnuta do dvou ještě dnes aktuálních komplexů otázek:

  • Lze v jedné sportovně-vědecké instituci při výuce karate prostě převzít jeden z tradicí podmíněných způsobů výuky, na který se racionálně nelze nebo nesmí odvolat? Jestli ano, podle kterých racionálních kritérii se člověk může pro jeden z nich rozhodnout nebo musí být kvůli spravedlnosti tolik skupin karate, kolik je právě stylů?
  • Jak lze vývojový proces v karate zevšeobecnit, tak aby účastnici poté, co opustí univerzitní město, mohli pokračovat v jakémkoli oddíle karate nehledě na styl, aniž by prožívali těžkosti s přizpůsobením a na základě toho vzdali karate?

Odpovědí na oba komplexy otázek byla a zůstává bezprostřední orientace na sportovní boj při opoře v pohybovém a tréninkovém výcviku.

Racionalizační projekt

Přetrvávající diskuse probíhaly v rámci vývojového projektu "Racionalizace v karate", jehož se časem zúčastnilo velmi aktivně mnoho členů např. Dr. Konstantin Mevrommatis, Dr. Norbert Koster, Tasses Kamaritsas, Matthias Emonts - Holley, Dr. Dusan Nendl, Eduard Weber, Dr. Editha Jankovic, Titine Janson, Dr. Ingo Wellens a mnoho dalších. Prof. Dr. Müller dal nadšencům k dispozici tehdy zcela nové médium - video. To umožnilo detailní sebepozorování a pozorování průběhu pohybu jiných sportovních odvětví a brzy se došlo k novému počátku, který vedl postupně ke stále více zásadnější přestavbě pohybových vzorů a vyučovací metody. K prvnímu ustanovení metody pod jménem Ju- Go-Kai, popřípadě Jugokai došlo v roce 1974. První výsledky ukázaly, že k zvládnutí bojové techniky je třeba méně času. Při prvním vystoupení na německém vysokoškolském mistrovství se zřetelně ukázala převaha nové metody: bez jakýchkoli zkušeností ve sportovním boji se členové MSK Cáchy překvapivě vyrovnaly mnohem zkušenějším bojovníkům. Ale také se ukázalo, že klasicky školení soudci, bohužel neumí sledovat rychlost našich útoků, nebo jednotlivé útoky, které neodpovídají klasickým formám a neumí je rozeznat. Ukázalo se tedy, že k objektivnímu stylově neutrálnímu bojovému soudcovství je ještě daleká cesta.

Rozšíření a internacionalizace

Roku 1975 se Prof. Dr. Rudolf Jakhel vrátil do své vlasti a předložil koncept racionalizačního projektu, přitom zůstal ve spojení s vysokoškolskou skupinou karate na RWTH v Cáchách. Staral se o ni dále pravidelnými návštěvami, mnoho členů skupiny se zúčastňovalo jeho seminářů ve Slovinsku, Dalmácii a Lucembursku. Vedení skupiny převzali Norbert Koster, Dr. Kostas Mavrommatis a Tassos Kamaritsas, později také Manfred Arnold a Dr. Kamal Bdair a další. Mezitím byla také založena zvláštní ženská sekce pod vedením Dr. Edity Jankovic. Roku 1977 založila Titine Janson z ženské skupiny v Cáchách oddíl Uni Mainz. Brzy nato, zakládali spontánně jiní bývalí členové skupiny, nové oddíly. Tak začala neodvratná, ještě dnes trvající výstavba sítě příbuzných skupin, které postupují podle společných programů, výuky a sportovních zápasů a jsou sjednoceni mezinárodním sdružením se sídlem v Lucembursku. Také v době mezi 1978 a 1986, kdy Prof. Dr. Rudolf Jakhel zastával univerzitní a poradenské posty v USA a Guayaně (Jižní Amerika), pokračoval se svým racionalizačním projektem. Pravidelně navštěvoval na svých cestách vysokoškolskou skupinu v Cáchách, čímž byli do projektu zapojeni přední členové této skupiny.

Změny karate na scéně

Zatím došlo na karatistické scéně celkem k mnoha pozitivním změnám. Pod tlakem zkušeností ze sportovní bojové praxe se do těchto velmi ortodoxních interpretací, nucených sportovních pravidel, přece něco prosadilo. Mnoho pohybových forem, jež dříve ve sportovním boji bylo zakázáno nebo nebylo uznáváno, se začalo uznávat a oceňovat. To činilo více zřetelný trend k vývoji vícebodových pravidel. Mnohé z toho, co v této vysokoškolské skupině bylo dlouhá léta testováno, se stalo všeobecně uznávaným. Začala obecná vlastní interpretace karate, neodporovalo se již tak moc jako dříve, novým poznatkům.

Nový začátek

Někteří vedoucí členové skupiny, obzvlášť Dr. Mavrommatis, přesvědčili Prof. Dr. Rudolfa Jakhela k opětovnému příjezdu do Německa, kvůli péči o zdejší vysokoškolskou skupinu, tak jako ho přesvědčili napsat učebnici. Vedle dalších racionalizací technické základny, věnoval v posledních letech zvláštní pozornost, analýze sportovních bojových taktik, kterou velmi potřebujeme. Příkladem je jeho sportovní bojový systém s názvem Moderní sportovní karate. Kniha pod stejným názvem pro Všeobecný německý vysokoškolský svaz byla vydána roku 1989. Důležitost této knihy a koncept od Prof. Dr. Rudolfa Jakhela, pro evropanizaci karate, vyslovují nejlepší knihařští recenzenti. Recenze od Dr. Elke von Oehsen je obzvlášť cenná, neboť jako nositelka 4. Danu ve Wadoryu a jako doktorka sportovních věd s disertací karate, je kompetentní osobou pro obor karate v Německu. Její vnější pozitivní ocenění knihy se nepřímo také vztahuje na vysokoškolskou skupinu v Cáchách, která byla na poli praxe ve vývojové koncepci MSK na čele a nadále v ní zůstává. Tehdy se můžeme na tuto skupinu podívat naprosto jako na předjezdce technologického vývoje sportovního karate. Čím dále jste v karate došli, tím těžší pro vás bude učit se novinkám. Také na závodech bude stále větší tlak konkurence. Ten, kdo trénuje karate orientované na boj, tomu jeho cíl také přetvoří jeho životní cestu. Kdo v takovém konkurenčním prostředí chce něčeho dosáhnout, musí hodně taktizovat a vytrvale trénovat.

 

Historie MSK v České Republice

Po "Sametové" revoluci se v naší republice uskutečnilo několik cvičebních seminářů karate pod vedením šéf-instruktora Modern Sports Karate Associates International - Luxemburg Prof. Dr. Rudolfa Jakhela. Ohlas byl téměř okamžitý a následně vzniklo několik samostatných oddílů. S postupným vznikem dalších oddílů a rozvojem Moderního sportovního karate v naší vlasti vyvstala potřeba koordinace tréninků jednotlivých oddílů i cvičebně-výukových seminářů. Na popud Mezinárodní asociace M.S.K.A.I. Luxemburg vznikla 3. dubna 1992 M.S.K.A. pro Českou republiku. Jejím úkolem v počátku bylo koordinovat veškerou činnost MSK v České republice, postupně se zcela osamostatnila a funguje v úzké spolupráci s centrem M.S.K.A.I. Luxemburg.

Během několika let došlo k přenosu a zavedení mnoha podpůrných systémů a informací. Jednalo se především o systém oddílových tréninků, jednotný systém pořádání cvičebně-výukových akcí MSK, systém pořádání interních i externích soutěží, systém školení a výchovy trenérů a mnoha dalších. Zde je třeba podotknout, že mnohé z nich jsou dodnes raritou a většina organizací se potýká s problémy, které tyto podpůrné systémy úspěšně vyřešily již před mnoha lety. Velkou výhodou v době zavádění těchto systémů v M.S.K.A. CZ bylo, že je interpretoval a ujasňoval nejvyšší představitel MSK v ČR, koordinátor M.S.K.A. CZ, který byl školen přímo v centru M.S.K.A.I. - Luxemburg.

V současné době M.S.K.A. CZ samostatně řídí veškerou činnost MSK v České republice. Podle každoročně vydaného harmonogramu pořádá tuzemské i zahraniční cvičebně-výukové akce, soutěže a tréninková setkání s autorem direktní metodiky Moderního sportovního karate Prof. Dr. Rudolfem Jakhelem, nositelem IX. Danu (mistrovského stupně). Členové této organizace se úspěšně účastní evropských a světových pohárů karate, pravidelně se účastní zahraničních výukových akcí apod. Jsme otevřeni jakékoliv smysluplné spolupráci.